Třešinka na dortu
MAGAZÍN, kde se budou objevovat zajímavosti, které nemusí nutně souviset přímo s činností Lampijónu. Zajímavosti, které nás zaujaly, a věříme, že se budou líbit i vám.
Vánoční dárek
Do Vánoc zbývá 7 víkendů. Pro hudební fajnšmekry máme neobvyklý dárek v podobě marocké hudby nahrané ve Vysokém Atlasu. Je ke stažení ve formátu mp3. Každou sobotu (nebo neděli :-) se tu objeví jedna nová skladba. A tady je článek, abyste věděli, co posloucháte.
boujemaa-4.mp3 | boujemaa-5.mp3 | boujemaa-6.mp3
boujemaa-7.mp3
A tady jeden "umělecký" obrázek. Nechtěná dvojexpozice z dob, kdy se ještě nefotilo na digitál :-)
Opět je v Praze náš přítel, kanadský indián z kmene Černonožců Pablo Russell. Nabízíme vám nahlédnutí do učení jeho národa.
SBITEŇ starý ruský recept
- 1,5-2l vody
- 150 g medu
- 100g cukru
- 2-3lžičky sušené třezalky
- 6 hřebíčků
- 6 zrnek pepře
- půlka lžičky zázvoru
- kousek skořicové kůry
- 1 lžíce máty
Med povaříme v kastrolu, rozředíme 300 ml vody. Odděleně povaříme cukr rozpuštěný rovněž v 300 ml vody. Oba odvary slijeme a vaříme dohromady asi 20 min. Zbytek vody uvedeme do varu, přidáme koření a vaříme 10 minut. Pak je necháme v přikryté nádobě dobře vyluhovat(asi 15-20 minut). Poté odvar z koření slijeme, přecedíme a spojíme s ostatním nápojem. Sbiteň podáváme horký.
ATKANČAJ kirgizský recept
- 400 ml mléka
- 1 vrchovatá lžička černého čaje
- 1 lžíce másla
- 150 ml kyselé smetany
- sůl
Uvaříme silný čaj, dolijeme jej mlékem, přidáme máslo, sůl, smetanu a ještě jednou přivedeme do varu. Podáváme se slaným pečivem.
ČAJ OD ŽIDOVSKÉ BABIČKY
- 1 lžička černého čaje
- 3 lžičky cukru nebo medu
- lžíce citrónové šťávy
čerstvé ovoce, které právě máte: jablka, hrušky, pomeranče, grapefruity, mandarinky... rozkrájejte na kostky a nasypejte do horkého připraveného čaje, vyjezte teplé ovoce a zapijte čajem nebo vypijte čaj a pak snězte ovoce.
ZELENÝ ČAJ SE ŠIBOU marocký recept
- hrst zeleného čaje (gunpowder)
- lžička sušeného nebo snítka čerstvého pelyňku
- 5 - 6 lžic cukru
Připravuje se stejně jako marocký čaj s mátou. Dejte vařit vodu. Do kovové konvičky připravte zelený čaj. Nalijte trochu vroucí vody, krouživým pohybem konvičkou zamíchejte a vodu vylijte. Zalijte horkou vodou, nechte vzkypět a odstavte. Přidejte pelyněk. Čaj opravdu hodně oslaďte. Promíchejte tak, že několikrát nalijete čaj do sklenice a opět vrátíte do konvičky. Nalévejte hodně zvysoka, aby se ve skleničce vytvořila pěna. Podávejte ve sklenkách. Šiba (pelyněk), narozdíl od máty zahřívá, proto se v Maroku tento čaj pije v chladném období.
Maročtí hudebníci Gnawa
Nahrávky vznikly v roce 2002 ve vesnici Khamlia v Maroku. Hrají a zpívají Zaid a Muhammad Oujeaa a jejich bratři a bratranci.
Maročtí Gnawa jsou potomci černých otroků, vojáků a nádeníků, kteří přišli do Maroka ze subsaharských zemí, převážně z Guineji, Nigeru, Mali, Senegalu a Súdánu. Věřilo se, že velká část černých Afričanů pocházela z tehdejšího království Ghana, odtud název Gnawa, kterým se označuje také jejich specifický hudební styl. Gnawa jsou muslimové, ale zachovali si a stále uchovávají staré rituály, vycházející z předislámských náboženství. Největší vlny přistěhovalců proběhly v 11., 13. a v 16. století, ovšem podle tradice vztahují Gnawa svůj původ až k osvobozenému etiopskému otrokovi Sidi Bilalovi al Habashi, prvnímu muezzinovi a příteli proroka Muhammada. Tohoto významného islámského světce přijali za svého patrona a jeho jméno se často objevuje v jejich písních. Díky velmi blízkému vztahu s prorokem Muhammadem byl Bilal obdařen barakou - požehnáním. A Gnawa věří, že oni, jako Bilalovi duchovní dědici, jsou vyvolení mezi muslimy, zaslouží si zvláštní respekt, a také na nich spočívá jeho baraka.
Styl Gnawa vychází z hudební tradice subsaharských zemí a je veskrze duchovní. Hudba a rituály mají léčivé a očistné účinky. Prostřednictvím hudby a extatického tance dochází ke spojení s duchy, džiny, anděly a s Bohem. Gnawa odhánějí zlé duchy a naopak přivolávají ty dobré, nositele baraky. Tradiční hudební nástroje které Gnawa používají jsou bubny ganga a tagangat (v některých oblastech se jim říká tbel), kovové kastaněty tikarkašn (karkabas, qaraqeb) a hažhuž (gimbri, sintir), přímý předchůdce bendža. Ganaga a tagangat jsou velké dřevěné bubny, potažené z obou stran kozí nebo velbloudí kůží. Hraje se na ně dřevěnými paličkami. Menší tagangat drží stále stejný rytmus, větší ganaga rytmus během skladby mění. Na kovové kastaněty hrají zpěváci, kteří sborově odpovídají hlavnímu zpěvákovi. Nejdůležitější nástroj je hažhuž na který hraje hlavní zpěvák skupiny, m´alem. Tělo nástroje tvoří jakási dřevěná krabice potažená kůží, na dřevěném krku jsou napnuty tři struny ze střívek rituálně zabitých zvířat. Hažhuž má schopnost na sebe vázat zlé duchy a odvádět je z těl posedlých osob. Prvním hráčem na hažhuž byl podle tradice Sidi Bilal. Texty písní jsou převážně v arabštině, někdy v berberštině. Mluví se v nich o Bohu, o proroku Muhammadovi, o Bilalovi. V mnohých písních se zpívá o těžké a strastiplné cestě, o ztracené svobodě, o staré vlasti a o touze po ní. Tady nalézáme mnoho společného s hudbou amerických černochů, s blues, s gospelem. Ozdravná a očistná síla Gnawa rituálů vychází ze snahy utišit bolest vykořeněné duše.